Přestože se v posledních letech zdálo, že tradiční zimní potíže s namrzlým chodníkem jsou dávnou minulostí, letošní zima nás rázně vyvedla z omylu a přichystala nám nemalou sněhovou nadílku. Ačkoliv se mnozí na zimu těší kvůli neodmyslitelným sněhovým radovánkám, je třeba dbát opatrnosti a nezapomínat na odvrácenou stranu mince: zlomené nohy a natlučená záda. V tomto článku si připomeneme, jak se správně po špatně schůdném povrchu pohybovat, a pokud se nám i přesto nepodaří nehodě uniknout, na koho se obrátit, aby nám způsobenou újmu nahradil.
Neschůdná cesta – kdo odpovídá?
Odpovědnost za stav pozemní komunikace je upravena, ne příliš překvapivě, zákonem o pozemních komunikacích – jde o odpovědnost vlastníka. Stejný zákon nám také říká, kdo tím vlastníkem je. S výjimkou účelových komunikací, jejichž vlastníkem může být v zásadě kdokoliv, kdo je jako takový zapsán v katastru nemovitostí (jedná se zpravidla o komunikace spojující jednotlivé nemovitosti, připojující nemovitosti k jiným pozemním komunikacím nebo sloužící k obhospodařování polí a lesů), je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát, vlastníkem silnic II. a III. třídy kraj a v případě místních komunikací jsou to obce, na jejichž území se komunikace nacházejí. Chodník je součástí pozemní komunikace, a proto se tato speciální úprava vlastnictví vztahuje i na něj. Pokud třeba při kvapné cestě do práce ráno uklouzneme, bude to zpravidla v obci, proto bude obec také většinou tím, kdo ponese za neschůdnost odpovědnost.
Odpovědnost za sjízdnost a schůdnost podle zákona o pozemních komunikacích je objektivní a obsahuje jak náhradu nemajetkové újmy na zdraví, tak náhradu škody způsobené závadou ve schůdnosti. Je zcela irelevantní, že např. vlastník zcela objektivně vůbec neměl čas nebo možnost schůdnost zajistit. Ústavní soud dovodil, že je nutné mít na zřeteli, že úpravou odpovědnosti vlastníků za schůdnost a sjízdnost bylo nejenom zabezpečit úklid a zimní údržbu, nýbrž i zajistit chodcům náhradu újmy v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit, byť sám uznává, že nároky na vlastníky komunikací kladené jsou značné.
Ze skutečnosti, že jde o odpovědnost objektivní, vyplývá, že ji není možné na nikoho přenést. Pokud vlastník uzavře smlouvu se soukromou osobou, v níž se tato zavazuje o pozemní komunikaci pečovat, odpovědnost vlastníka nadále trvá. Stejně tak stavebník, který nedodrží povinnosti mu uložené správním orgánem, v důsledku čehož vznikne na chodníku závada ve schůdnosti, bude odpovědný pouze vlastníkovi, s nímž takovou smlouvu uzavřel, nikoliv třetím osobám.
Povinnost prevence a jak správně chodit
Čím se ale vůbec neschůdnost rozumí? Podle zákona jde o takovou závadu, jejíž výskyt chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže přepokládat a účinně na ni reagovat. Ačkoliv jde o odpovědnost objektivní, nebude vlastník odpovědný za jakoukoliv nehodu, ke které na chodníku dojde, co víc, ani půjde-li o nehodu, k níž dojde následkem nepříznivých povětrnostních vlivů. Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost vzniká pouze v případě, kdy je špatná schůdnost nepředvídatelná.
Nemalé nároky jsou kladeny i na samotné chodce. Ti mají obecnou povinnost prevence a usilovat o to, aby jim nevznikla újma. Chodci proto musejí např. v případě, kdy mají na výběr, volit lepší nebo zjevně bezpečnější cestu, při chůzi být opatrní, přizpůsobit rychlost očekávatelnému stavu povrchu chodníku, zvolit vhodnou obuv a být při chůzi pozorní. Dostatečnou opatrnost nelze předpokládat třeba u člověka, který místo ošetřeného chodníku zvolí kratší stezku přes park, nebo osoby, jež uklouzla na viditelné zamrzlé kaluži, kterou bylo možné pohodlně obejít, nebo v jiném špatně schůdném místě viditelně označeném.
Chodec může předpokládat, že v zimě může být chodník namrzlý nebo pokrytý sněhem či po dešti kluzký, proto tato skutečnost sama o sobě není způsobilou odpovědnost vlastníka založit. Pokud chodec o špatném stavu komunikace ví, bere na sebe plné riziko na nebezpečný povrch vstoupit a nepočíná si přitom dostatečně opatrně, je to on, kdo musí nést důsledky takového jednání.
Ochrana chodci nesvědčí ani v případě, kdy se dopouští protiprávního jednání. Chodec je účastníkem provozu a je povinen řídit se dopravním značením (včetně dopravních kuželů) a na označená místa nevstupovat. Pokud vznik újmy vyvolá jednání či opomenutí protiprávní, vlastník za škodu nebude odpovídat.
Ranní cesty do školy a práce bývají v zimě vždy velmi nebezpečné. Teď už ale víme, že máme o důvod víc být opatrní. Pokud totiž náležitě opatrní nebudeme, nejenom že si třeba zlomíme nohu, ale navíc za to ani nic nedostaneme.
JUDr. Klára Doležalová,
advokát
